Je to běh na dlouhé tratě. Někomu stačí 5 km, někdo potřebuje 10 km, výjimkou není ani maraton. Anebo je to možná štafeta. S každým pomyslným předáním štafetového kolíku, totiž s každým novým uvědoměním běžíme dál a dál. A rozplétáme to klubko souvislostí, které nám dočasně zamotalo život.
Terapie by mohla použít i terminologii potápěčů. Noříme se a zase vyplouváme. Postupně, nespěcháme. To ani nejde. Někdy jsou ponory tak náročné, že stačí jeden a ono vynesení příčiny problému na světlo vyžaduje čas na zpracování a pauzu pro integraci do života.
Vnímám ten rozdíl – když klient (a v tomto roce se přímo roztrhl pytel s muži) přijde a ve tváři se mu zračí plno neuchopených emocí a když odchází a vypadá uvolněně, nadějeplně a v jednotě se vším okolo…
A proč to všechno funguje? Troufám si vypíchnout 3 terapeutické nezbytnosti:
1) Empatie
2) Skutečný zájem o klientku/klienta
3) Znalosti, dovednosti a eklektika
Miluji to a stojí to za to.
Radka